Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemám v úmyslu suplovat práci redakčního hammerfallologa Louise, jehož dlouholeté a pečlivé mapování tvorby této švédské kapely bezesporu přispělo k hlubšímu pochopení jejich tvorby. Avšak Louisovi se po letošním Brutal Assaultu ještě zcela nezhojily protržené bubínky a tak povinnost napsat recenzi nového alba beru na sebe. Doufám, že se jeho zasvěcený pohled objeví pod článkem a opraví tak mé případné nedostatky a omyly. HAMMERFALL letos přichází s albem „(r)Evolution“, které má poněkud dvojsmyslný název. Jestli jde ovšem v kontextu jejich tvorby o evoluci nebo revoluci, k tomu se dostanu až na závěr.
Už je to tři roky, co vyšlo album „Infected“, které přinášelo drobné kosmetické změny v dosavadní tvorbě kapely. Jako by se hoši zalekli, že s „Infected“ se vychýlili od svého tradičního heavy metalu, na kterém navíc zcela zašlapali svého kladivonoše, a s letošním albem se svůj přehmat snaží napravit. Osobně předchozí desku za přehmat nepovažuji, ale pro (takřka výsadní) dvojici autorů Oscar Dronjak a Joacim Cans nastal čas pro návrat ke kořenům. Zřejmě na tom má svůj podíl i vzpomínková kniha „Legenden om HammerFall“, kterou v mezičase napsal Oscar Dronjak. Nové album míří někam do období „Legacy Of Kings“ a „Renegade“, to jest do časů, kdy ani ti HAMMERFALL nebyli tak profláklí a vyčpělí. Aby snad jejich záměr nevyšel na prázdno, najali si na pomoc s produkcí Fredrika Nordströma (právě „Glory To The Brave“ a „Legacy Of Kings“) a věrohodné ztvárnění Hectora na obalu měl zajistit Andreas Marschall (obaly až k „Renegade“). Sestava kapely zůstává už od „No Sacrifice, No Victory“ stabilní.
Úvod v podobě hymnické „Hector´s Hymn“ dává jasně najevo, že žádná změna nebo nedej čerte revoluce, se konat nebude. Kapela si v této skladbě očividně snaží udobřit svého maskota, rytíře Hectora (uf...). Video i text vyvolávají vzpomínky na předchozí počiny kapely, že by oslavná hymna na vlastní minulost? Poněkud to evokuje podobný počin od MANOWAR („Blood Of The Kings“). Titulní skladba pak dá jasně na srozuměnou, že celá revolučnost spočívá v tom, že po předchozím experimentu se tvorba vrací do zajetých (či spíš velmi hluboko vyjetých) kolejí.
V hymnickém tažení kapela pokračuje a v „Ex Infernis“ nepokrytě odkazuje na slávu „Templars Of Steel“. Není však důvod jenom pomlouvat, na hitovost jejich prvních alb navazuje i novinka. Ať už skladba titulní, „We Won´t Back Down“, „Origins“ nebo „Wildfire“ jsou rozhodně podařené zářezy. HAMMERFALL sice stagnují, ale zato stagnují zcela v mezích svého poctivého a chytlavého heavy metalu. Utahaná balada „Winter Is Coming“ jen potvrzuje, že pomalé skladby jim nikdy nešly.
Vrátíme-li se k onomu dvojsmyslnému názvu, tak o revoluci nejde zcela určitě. Je to tedy evoluce? Ano, je to evoluce. Pojem evoluce má však v obecném povědomí poněkud zavádějící význam. Většinou je chápána jako něco, co postupnými kroky vede ke zdokonalení. Obojí je však mylné. Evoluce je adaptace na podmínky v daném čase a prostoru, je to „slepý“ proces, který se může jevit jako cesta ke zdokonalení stejně jako k extinkci. V současnosti již evoluce není chápána jako postupný proces. Ke změnám dochází během (relativně) velmi krátkého období, které je následováno mnohem delším obdobím, kdy ke změnám takřka nedochází (tzv. „evoluční zamrznutí“). Čili v souladu se současným pohledem na evoluci by nové album (stejně jako většina předcházejících) mohlo nést jednoznačný název „Evolution“. HAMMERFALL po krátkém období prvních dvou alb evolučně zamrzli, odolali všem vnějším vlivům prostředí a bez vážnějších výkyvů ve své tvorbě přežili až do dnešních dnů.
Návrat ke kořenům, jak se nové album prezentuje, zní zvláštně od kapely, která své kořeny v podstatě nikdy neopustila. „(r)Evolution“ je jen další zářez na toporu kladiva. Několik povedených skladeb album zvedá jen velmi mírně nad průměr, na víc to nemá.
1. Hector's Hymn
2. (r)Evolution
3. Bushido
4. Live Life Loud
5. Ex Inferis
6. We Won't Back Down
7. Winter Is Coming
8. Origins
9. Tainted Metal
10. Evil Incarnate
11. Wildfire
„(r)Evolution“ je album špatné jako pondělní ráno po čtyřech týdnech dovolené. Drnčí budík, vstávat a cvičit, jde se do práce! Do práce?! Úplně slyším, jak tahle věta musela HAMMERFALL po třech létech odpočinku třeštit v hlavě. A co bychom v té práci asi tak dělali, když nepracujeme? Inu, natočili album, to se přece po nás chce. A čert vem, že to bude album naprosto jalové, s absolutním minimem kloudných nápadů či svěžích myšlenek, jen dokola a mdle vařící z toho, co jsme (my a ACCEPT) už kdy vymysleli a nahráli. Vždyť koneckonců co, jsme přece pořád „jen“ v práci. A stejně záleží hlavně na tom, aby na obalu byl zase Hector, tak co.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.